Sorbus aucuparia subsp. glabrata (W. et Gr.) Cajander – jeřáb ptačí olysalý  

Syn.: Pyrus aucuparia β glabrata W. et Gr., Sorbus aucuparia var. glabrata (W. et Gr.) C. K. Schneid., Sorbus glabrata (W. et Gr.) Hedl.  

Čeleď: Rosaceae – růžovité  

Status: běžný druh

Popis: Keř či nízký, do 2 či 3 m vysoký strom se světle šedou, hladkou borkou. Pupeny jsou vejcovité, špičaté, olysalé. Listy jsou lichozpeřené, obvykle s 5 až 9 jařmy. Jednotlivé lístky jsou podlouhle kopinaté, na okraji pilovité, na líci tmavě zelené, na rubu světlejší, olysalé. Květenství je chocholíkovitě latnaté, kompaktní, tvořené velkým počtem drobných bílých květů. Větve květenství jsou po odkvětu téměř lysé. Malvice jsou většinou eliptické, oranžově červené až červené.

Možná záměna: Od nominátního poddruhu, jeřábu ptačího pravého (Sorbus aucuparia subsp. aucuparia), se liší především brzy olysávajícími pupeny a spodní stranou lístků a také eliptickými malvicemi.

Rozšíření: Taxon se značně ostrůvkovitým areálem arkto-alpínského charakteru. Vyskytuje se v horách střední Evropy (Vysoké Sudety, Alpy a Tatry), v severním Skotsku, v severní Evropě (Island, Norsko, Švédsko, Finsko) a na severozápadní Sibiři.

V ČR se vyskytuje pouze, avšak poměrně hojně, ve vyšších horských a subalpínských polohách Vysokých Sudet (Krkonoše, Králický Sněžník, Hrubý Jeseník).

Ekologie: Jeřáb ptačí olysalý roste v ledovcových karech a nad horní hranicí lesa, často ve společenstvech vysokohorských keřů, vysokostébelných niv a také na okrajích horských smrčin či bučin. Je diagnostickým druhem společenstev horských křovin asociací Salici silesiacae-Betuletum carpaticae a Pado borealis-Sorbetum aucupariae.

Nanofanerofyt kvetoucí v květnu a červnu a plodící obvykle koncem srpna a v září.

Literatura:

Kovanda M. (1992): Sorbus L. – jeřáb. – In: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, p. 474–484, Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!