Reynoutria sachalinensis - křídlatka sachalinská

15. 9. 2009 vytvořil Michal Hroneš

Reynoutria sachalinensis (F. Schmidt) Nakai - křídlatka sachalinská

Syn.: Fallopia sachalinensis (F. Schmidt) Ronse Decraene, Polygonum sachalinense F. Schmidt, Pleuropteris sachalinensis (F. Schmidt) H. Gross, Tinaria sachalinensis (F. Schmidt) Janchen  

Čeleď: Polygonaceae - rdesnovité

Status: invazní druh

 

Popis: Statné byliny dorůstající se až 4 m. Lodyhy jsou duté, zelené, tmavě fialově až černě naběhlé. Listy jsou velké, podlouhle vejčité až vejčité, na bázi mělce srdčité, tupé až tupě zašpičatělé. Květenství, obvykle nepřesahující řapíky, jsou tvořená drobnými bělavými až zelenavými květy. Plodem je trojhranná nažka.

 

Možná záměna: Od druhu křídlatka japonská (Reynoutria japonica) se liší většími, na konci obvykle tupými a na bázi srdčitými listy a krátkými květenstvími.

 

Rozšíření: Křídlatka sachalinská je původní na ruském ostrově Sachalin a na severu Japonska. Zavlečena byla do Evropy (vyskytuje se od Skandinávie po Středomoří), Severní Ameriky a také na Nový Zéland.

 

V ČR se vyskytuje hojně od nížin do podhůří. Nejhojnější je především na severu území, k nejzasaženějším místům patří podhůří Jeseníků, Broumovsko, okolí Mladé Boleslavi či Děčínsko.

 

Ekologie: Ve své domovině roste křídlatka sachalinská na písčitých až skeletovitých půdách v okolí drobnějších vodních toků, často s dalšími druhy vytváří husté břehové porosty. U nás ji lze nalézt v opuštěných sadech a zahradách, v parcích, hojně v okolí vodních toků, ve vlhkých příkopech podél cest a na okrajích lidských sídlišť. Velkou roli hraje klonální rozmnožování pomocí oddenků a částí lodyh, které jsou často roznášeny vodou.

 

Geofyt, kvetoucí od července do října.

 

Význam: Velmi nebezpečný invazní druh, zařazený mezi 100 nejnebezpečnějších invazních druhů projektu DAISIE. Do Evropy byla dovezena v první polovině 19. století. Do České republiky se dostala jako okrasná rostlina. První výskyt ve volné přírodě je datován do roku 1869. Následovalo poměrně dlouhé období stagnace, invazně se křídlatka sachalinská začala chovat po ukončení II. světové války. Likvidace porostů je stejná jako u křídlatky japonské. Druh je i v současné době pěstován v parcích a zahradách jako okrasná rostlina, rozsáhlé porosty se zdají být poměrně dobrým zdrojem rostlinné biomasy.

 

Taxonomická poznámka: S příbuzným a poměrně podobným druhem křídlatka japonská (Reynoutria japonica) vytváří křížence nazvaného křídlatka česká (Reynoutria × bohemica). Tento kříženec se vyznačuje listy prostřední velikosti mezi rodiči, které jsou na bázi mělce srdčité až klínovité a na konci zašpičatělé až špičaté. Květenství jsou o něco (cca 2-4 cm) delší než řapík. I když se ve své domovině oba druhy setkávají, kříženec obvykle nevzniká. Naopak v Evropě, kde jsou oba druhy nepůvodní, je tento kříženec hojný a na mnoha lokalitách se chová dokonce invazivněji a agresivněji než rodičovské druhy.

 

 

 

Literatura:

 

Chrtek J. (1990): Reynoutria Houtt. – křídlatka. – In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, p. 362–366, Academia, Praha.