Pinus uncinata subsp. uliginosa - borovice blatka

1. 1. 2009 vytvořil Kateřina Zemanová

Pinus uncinata subsp. uliginosa (G. E. Neumann) Businský – borovice blatka  

Syn.: Pinus rotundata Link, Pinus mugo Turra subsp. rotundata (Link) Janchen et Neumayer, Pinus hartenbergiensis Liebich, Pinus uliginosa Neumann, Pinus montanauliginosa (Neumann) O. Schwarz, Pinus uncinata Mill. ex Mirbel, Pinus mugo subsp. uncinata (Antoine) Domin, borovice bažinná, borovice pyrenejská blatka 

Čeleď: Pinaceae – borovicovité

Status: EN

 

Popis: Blatka patří mezi stálezelené jehličnaté stromy, vysoké okolo 20 m. Kmen je přímý. Borka je šedočerná, rozpraskaná, šupinatá. Rezavě zbarvené pupeny jsou úzce vejčité s tupou špičkou, produkují pryskyřici. Jehlice jsou ve svazečcích po dvou, jsou velké 3–5(–8) cm a velice tuhé, na okraji jemně pilovité, sytě zelené bez ojínění, na bázi jsou šedavé šupiny. Jehlice přiléhají k větvím. Samičí šištice jsou fialové a po oplození samčími, oranžovými, až 1 cm velkými, šišticemi s přívěskem vyrůstají v asymetrické, vejčité, odstáté šišky. Semínka jsou blanitá. Blanka je cca 12 mm dlouhá, šedožlutá, černě lemovaná.

 

Možná záměna: Od ostatních druhů borovic se liší nejen svým biotopem s výjimkou borovice kleče (Pinus mugo), ale také tím, že klíčící rostliny mají 7 děloh. Šišky mají pouze jednu osu souměrnosti, jsou na bázi zploštělé a vyklenuté do strany a kmen je jen jeden. Kleč má naopak často více kmenů, šišky mají několik os souměrnosti. Tyto jasné znaky zanikají u kříženců. Borovice blatka se kříží s klečí za vzniku hybrida Pinus × ascendens nothosubsp. skalickyi (syn. P. × pseudopumilio). Jedná se o jedince podobné kleči ale se šiškami blatky. Hybridi rostou na vrchovištích a vznikali pravděpodobně už v boreálu. Od borovice lesní (Pinus sylvestris) se blatka liší šedočernou borkou, která se neodlupuje v tenkých a hladkých šupinách. Ačkoliv je blatka schopna se křížit také s borovicí lesní , vytváří pouze hybridy s omezenou produkcí semen a se špatnou klíčivostí. Tento hybrid se nazývá Pinus × rhateica nothosubsp. digenea.  

 

Rozšíření: Roste na vrchovištích střední Evropy: jižní Polsko, Bavorsko, Rakousko a ČR.

 

U nás se s ní setkáme v západních a jižních Čechách (zejména Krušné hory a Šumava), v Jeseníkách (Rejvíz) a na Českomoravské vrchovině (např. NPR Dářko).  S tímto druhem borovice se setkáme do max. výšky 980 m n. m. Území ČR osídlila blatka už během pleistocénu, kdy se vyčlenila jako samostatný druh.  

 

Ekologie: Blatky rostou v suprakolinním a submontánním, výjimečně montánním, stupni na přechodných rašeliništích (tzv. blata).  Velmi vzácně na okrajích vrchovišť.  Blata jsou rozlehlé slatinné až rašelinné mokřady v jižních Čechách s řídkými porosty borovic, které ale nemají lesnické využití. Blata jsou odvozena od slova bláto, které v místním nářečí znamená rašelina. Setkáme se u ní s ekto- i endomykorrhizou.

 

Význam: Dříve se těžilo dřevo, které je velmi tvrdé a odolné vůči vlhku.  

 

Ochrana a ohrožení: Borovice bažinná je ohrožena zejména těžbou rašeliny, kdy po vytěžení již není obnovena původní populace, ale je, ve většině případů, nahrazena borovicí lesní (Pinus sylvestris).

 

 

Literatura:

Koblížek J. (2006): Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. – Sursum, Tišnov.

Skalická A. (1997): Pinus L. – In: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 1, 2. vydání, Academia, Praha, 289–308.